Dobrovolnictví

“Dobrovolníci nejsou placeni – ne proto, že jsou bezcenní, ale proto, že jsou k nezaplacení.“ Mahátma Gándhi

Příběhy dobrovolníků

#1

Studovala jsem sociální obor na UHK. Teorie mi nestačila, chtěla jsem poznat praxi. Být nějak užitečná, seznámit se novými lidmi. Tak jsem zašla do Salingeru, už tu jsem přes 10 let.

Iva, ředitelka organizace
#2

Dobrovolnictví je pro mě něco naprosto běžného. Odpočinu si  od svých běžných starostí, rozšiřuji si obzory, čerpám pozitivní energii, a protože pracuji s dětmi, připomínám si, jaké to je, být dítětem. Dělá mi radost, že mohu přiložit ruku k dílu a téměř okamžitě vidět výsledek v podobě úsměvu dítěte, dokončeného výrobku či splněného domácího úkolu, který se ještě před chvílí zdál neřešitelný.

Jana, dobrovolnice, 106 dobrovolnických hodin
#3

Na základě dobrovolnických zkušeností ze střední školy jsem byla rozhodnutá věnovat se dětem a mládeži. Když jsem pak v roce 2013 nastoupila na UHK netrvalo dlouho a nachomýtla jsem se k akci City Jam pořádanou NZDM Modrý pomeranč. Zaměstnanci na mě zapůsobili přívětivě a profesionálně, že jsem bez váhání začala usilovat o dobrovolnictví v jejich zařízení. Jak čas plynul, nabývala jsem díky nim zkušenosti. Začala jsem pracovat na DPP jako záskokář, následně na má bedra byla uložena zodpovědnost za terénní program při závěru magisterských studií. Překážkou ve spolupráci nebyly ani dva mé studijní pobyty v zahraničí. V současnosti pracuji na jednom z klubů. Studium sociálních oborů by mělo jít ruku v ruce s praxí a já jsem vděčná organizaci Salinger, z.s., že mi tuto cestu umožnila a zasloužila se tak o můj profesní rozvoj.

Štěpánka, v Salingeru od roku 2013

Zaujala mě možnost dobrovolnictví